Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

ClassicAuto Motor a Sport Classic

Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Ferrari F355 GTS: Bod zlomu


28.05.2015

Zatímco Ferrari 348 vypadalo zastarale už v době svého představení, jeho nástupce v podobě F355 byl úplně jiný. Projížďkou připomeneme auto, které před dvaceti lety ohromilo svět a od té doby si mezi entuziasty vybudovalo image, která stojí za zmínku.

Ať si říká kdo chce co chce, ferrari si nemůže dovolit dvě zásadní věci: být ošklivé a pomalé. V případě modelu 348 (1989–1995; celkem 8844 exemplářů) se první podmínku úspěchu bohužel zcela naplnit nepodařilo. Pod nepříliš přitažlivými tvary se sice skrýval charakterní osmiválec 3,4 litru o výkonu 300 koní, ale Ferrari 348 přišlo i ve špatnou dobu: Honda totiž tehdy předvedla své NSX, které bylo, stručně řečeno, ve všech ohledech lepší (a definitivně hezčí). Ferrari ale na rozdíl od většiny ostatních italských výrobců v té době nezaspalo, a tak v roce 1995 předvedlo mnohem povedenějšího nástupce modelu 348, nazvaného 355.

Co vyčtete z názvu? Za prvé objem motoru V8 s úhlem sevření válců 90 ° (3,5 litru) a za druhé nikoliv počet válců, jak je běžné, nýbrž ventilů. Největšími změnami na osmiválci, který se vyvíjel už od modelu 288 GTO, bylo nejen převrtání na lehce zvýšený objem, ale hlavně představení hlav s pětiventilovou technikou. V motoru byly použity různé lehké materiály, například ojnice byly kovány z titanové slitiny Ti6AlV4. O řízení vstřikování se v modelovém roce 1995 staral systém Bosch Motronic M2.7, později verze M5.2.

Při představení Ferrari tvrdilo, že při testování 355 strávilo 1300 hodin ve větrném tunelu, což se projevilo i na hodnotě zrychlení na stovku pod pět vteřin (4,7 s) a maximální rychlosti výjimečných 295 km/h. To jsou skvělé hodnoty a navíc byla naštěstí zachována i další podmínka úspěchu: forma nebyla zásadně podřízena funkčnosti a díky tomu je Ferrari 355 prostě krásné auto. Zejména poté, co trochu zestárlo a jeho kvality jaksi vystoupily víc do popředí. Mnozí známí světoví motorističtí novináři a milovníci supersportů považují Ferrari 355 za jedno z nejlepších ferrari vůbec, a to z mnoha důvodů. Nejen že výborně vypadá, ale skvěle jezdí, a ačkoliv bylo ve své době moderní, jeho projev ještě nebyl spoután elektronikou a přináší nádech řidičského oldschoolu.

Základem vozu je ocelový rám s dalším zadním pomocným rámem, na kterém je uchycený podélně uložený motor a převodovka. Nezávislé zavěšení všech 18palcových kol s pneumatikami Pirelli je samozřejmostí. Při představení byly k dispozici dva modely: kupé Berlinetta (za cenu 130 000 dolarů) a targa GTS. Spider neboli kabriolet se předvedl v roce 1995 a stál o 7000 dolarů víc než kupé. V roce 1995 se předvedla verze Challenge, přičemž tehdy si zájemce proti berlinettě za tovární „závodní“ paket připlatil 30 000 dolarů. Každý rok výroby vycházely verze Challenge se stále větším množstvím úprav, což kulminovalo v roce 1998, když už se verze Challenge daly považovat za téměř připravené závodní stroje. Za 110 hodin vám v továrně nainstalovali mnoho věcí, mimo jiné: závodní spojku, rychlé řízení, závodní volant, kompletní výfuk, ochrannou klec, závodní sedadla, pásy, hasicí přístroj, vylepšené chlazení, karbonové přítlačné křídlo, 14palcové brzdy Brembo, 18palcová kola Speedline, slicky Pirelli, závodní pružiny a uložení podvozku a tažná oka. Výkon motoru zůstal stejný, stejně jako rozměry vozu. Vzniklo 108 aut, všechna až na jedno s manuální převodovkou.

Kromě manuální převodovky si zákazník do modelu 355 mohl totiž od roku 1997 objednat i elektrohydraulickou převodovku zvanou F1, která se v sériovém autě objevila vůbec poprvé. Šlo o manuál s automaticky ovládanou spojkou. Byl to jistě pokrok, ale z dnešního kontextu bych určitě kvůli pádlům pod volantem nechtěl přijít o brilantně fungující manuál a jeho úchvatnou H-kulisu. Tolik zběžně k historii, nyní se raději vraťme na opuštěné silničky kdesi ve středních Čechách, kde majitel Vladimír Lázňovský vypráví o žluté F355 GTS, kterou si jeho otec splnil celoživotní sen. Vytoužené auto už si ale bohužel neužije, a proto Vladimír nyní uvažuje o jeho prodeji. A to je důvod pro testovací jízdu.

Už když do ferrari nasedáte, vaším prvním úkolem je najít kliku. Pak se dostanete přes široký práh a sednete si krásně k podlaze do prostorného, jednoduchého interiéru. 355 není uvnitř bůhvíjak luxusní, není ani skvěle zpracovaná a nad kvalitou materiálu se můžete pozastavit, ale mně je to upřímně jedno. Pohled totiž ihned upoutá ikonická kulisa šestistupňové převodovky v celé své leštěné nádheře. Přehledná kaplička přístrojů, do ruky padnoucí volant, skvělá sedadla – to jsou věci, které pro jízdu potřebujete, ačkoliv majitele neustále rozčilovaly odchlípnuté rohy krytu airbagu u spolujezdce... Mimochodem, zajímavým detailem je, že sedadla čalouněná kůží Connolly jsou lehce asymetricky uspořádána: řidič sedí trochu víc uprostřed auta než spolujezdec kvůli vyvážení.

Osmiválec startuje s mocným zahučením do čtveřice výfuků. Na volnoběh jen jemně duní, potenci 380 koní vnímám spíše díky tvarům karoserie od Pininfariny než nějakému hrubému projevu motoru. Řadit kulisou je radost, dráhy jsou jasně vymezené, síla potřebná k přeřazení optimální. Pak už vyrážíme... Do nějakých 5000/min F355 příjemně zrychluje, ovšem teprve potom ze sebe dostává to nejlepší. Vysoké otáčky jsou pro sportovní jízdu zásadní, vždyť maximální výkon je k dispozici v 8250/min! K omezovači letí motor s dravostí a chutí za doprovodu mechanického řevu všech 40 ventilů, čtyř vačkových hřídelí a osmi pístů. Teprve nahoře ferrari ukazuje, jak jede – a je to opravdu paráda, krásně mě tlačí do sedačky a umožňuje vnímat zvuk motoru a svist vzduchu přes otevřenou střechu (targu máme při jízdě uklizenou za sedadly).  Jeden člověk se mě ptal, jaké to prý je, jezdit s ferrari po českých silnicích. „Úplně normální,“ byla jediná odpověď, na kterou jsem se zmohl. Sice si dáváte pozor na retardéry, rozbité přejezdy či hluboké díry a kanály, ale to děláte stejně v každém autě. Na 355 bylo velmi příjemné i nastavení podvozku, auto nikde nemlátí, výtečně sedí na asfaltu, a ačkoliv je tuhé, není to kostitřas. Prostě takový akorát supersport v současné době za slušné peníze.

Nahoru

Komentáře