Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

ClassicAuto Motor a Sport Classic

Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Tatra 603 T2 B5/B6: Vytrvalostní střelba


30.01.2015

Současná hegemonie továrny z Mladé Boleslavi by mladší ročníky mohla vést k mylné domněnce, že naši vlast na sportovních kolbištích reprezentovaly jen vozy Škoda. Je nám proto ctí představit vám kopřivnickou Tatru, která se do dějin zapsal nezapomenutelným způsbem.

Když se řekne Tatra 603, hodně lidí si představí dusivou atmosféru minulého režimu a interiér páchnoucí po upocených pozadích stranických funkcionářů. Šestsettrojka je ale především nádherné české auto, z let poválečných snad nejhezčí vůbec. Stačí vzpomenout na skvostný tříoký design první série od výtvarníka Františka Kardause nebo půlené zadní okno. Dnes tu ale nejsme jen kvůli eleganci.

Jak je známo, Tatra za sériovou výrobou osobních automobilů zatáhla oponu v roce  1999 s poslední sedmistovkou. Díky obrovskému nadšení příznivců značky z různých koutů republiky i ze zahraničí se však daří držet při životě potěšitelné množství provozuschopných vozů. K těm vůbec nejskvostnějším exemplářům patří oranžový závoďák bratrů Stanislava, Zdeňka a Jaromíra Hajduškových původem samozřejmě z Kopřivnice. Jejich tatínek Stanislav spolu se známými borci, jakými byli Alois Mark nebo Adolf Veřmiřovský, v šedesátých letech tuhle tatrovku proslavil na legendárních vytrvalostních závodech Marathon de la Route. Co to bylo? Něco šíleného! Šlo o 84hodinový vytrvalostní závod na pověstné Severní smyčce slavného Nürburgringu, ve kterém průměrná rychlost nesměla poklesnout ve dne pod 106 a v noci pod 90 km/h. Československé posádky v tomto enormně těžkém závodě obsadily v roce 1966 první tři místa ve skupině, úspěšné byly i rok předtím a rok poté! K závodu přitom musely dojet po vlastní ose a stejně tak s vavříny zpět do Kopřivnice. Na trati „zeleného pekla“ se Čechoslováci úspěšně měřili s vozy Porsche, Alfa Romeo nebo Ferrari, jejichž volanty točila i známá esa jako Jacky Ickx nebo Vic Elford. Šestsettrojka se pochopitelně účastnila i mnoha dalších zahraničních i domácích podniků včetně automobilových soutěží. Její úspěch netkvěl ani tolik v absolutní rychlosti jako spíše ve spolehlivé konstrukci a umění jezdců.

Vyobrazenou šestsetrojku, která je jedním ze tří továrních vozů ze sezony 1967, nalezli bratři Hajduškové začátkem devadesátých let ve zuboženém stavu v zahradě nedaleko Kopřivnice. Po předchozích zkušenostech s restaurováním žlutočervené soutěžní verze z roku 1964 se pustili i do tohoto výkonnějšího oranžového speciálu skupiny B5, se kterým slavil úspěchy jejich tatínek. Pan Standa nemá rád žádné páprďovské projížďky a svým divácky vděčným dravým stylem při každém startu dokazuje, že po otci zdědil i nemálo závodnického talentu, byť se sám proslavil coby hokejový reprezentant.

Jedna věc je závodní tatrovku vidět, snad ještě působivější zážitek ale obstará natočení osmiválce. Jestli máte při pohledu na fotky pocit, že místo výfuku někdo navařil roury od kamen, pak vězte, že jde o originální tovární tatrovácké řešení s ejektorovým chlazením motoru, použité poprvé už u monopostu Tatra 607 z padesátých let. Tato úprava vznikla v případě vozů T603 při úpravě na skupinu B6. Ve stejném provedení také tatrovku s gustem předvádí Standa. Zuřivé hlasité dunění, které důvtipně zakončené výfukové potrubí vydává, je přímo hrůzostrašné a nebál bych se jej přirovnat ke zvuku mnohasetkoňového motoru nějakého dragsteru.

Klasický, vzduchem chlazený osmiválec plněný čtyřmi Webery přitom dává „jen“ nějakých 170 koní, které jsou na zadní kola distribuovány prostřednictvím čtyřrychlostní převodové skříně. Šestsettrojka je pořádný kus auta, když se ale dostane do tempa, působí na silnici impozantním dojmem vše požírajícího predátora.

Nahoru

Komentáře