Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

ClassicAuto Motor a Sport Classic

Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

Škoda 130 LR: Žádné béčko!


27.06.2014

když v roce 1983 končila homologace škody 130 RS, tak ve Škodovce přemýšleli, jakým směrem se ubírat dál. Nakonec padla volba na sportovní speciál, který by vycházel ze sériového modelu 130 L a odpovídal technickým předpisům skupiny B.

To představovalo především vyrobit sérii 200 kusů během 12 měsíců, včetně dvaceti sportovních modifikovaných verzí. Už v lednu 1984 se dva prototypy objevily mimo klasifikaci na startu Rallye Valašská zima a 1. ledna 1985 proběhla homologace.

Vůz poháněl kapalinou chlazený řadový čtyřválec uložený podélně za zadní nápravou. Blok i osmikanálová hlava válců byly z hliníkové slitiny, kliková hřídel byla třikrát uložená. S dvěma horizontálními dvojitými karburátory Weber 45 DCOE měl objem 1298 cm³ a výkon kolem 95 kW (130 k) při 7500/min. Sílu točivého momentu

140 Nm při 4500/min přenášela na zadní kola pětistupňová převodovka. Podle převodů dosahoval rychlosti 160 až 220 km/h, na stovku zrychlil za osm sekund.

Kola byla nezávisle zavěšena, vpředu na lichoběžníkových polonápravách, vzadu na trojúhelníkových ramenech. Pérování obstarávaly vinuté pružiny s plynokapalinovými tlumiči.

Dveře, kapota, víko zavazadlového prostoru byly z hliníku, okna, kromě vrstveného čelního, z makrolonu, což přispělo ke snížení hmotnosti na zhruba 850 kilogramů. Klec ochranného rámu byla z legovaných hliníkových trubek o průměru 38 mm a vážila 17 kg.

Kariéra ale byla krátká, oficiální premiéru si odbyla čtvrtým místem na Boucles de Spa 1985 (Křeček) a vítězstvím v Rallye Ruská zima 1985 (Urban) a skončila prvním a druhým místem v Rallye Wartburg 1987 (Sibera, Urban). Za zmínku stojí 12. a 13. místo v Rallye Akropolis (Křeček).

V roce 1986 se v AZNP Mladá Boleslav začala připravovat evoluční verze pro skupinu S, umožňující větší úpravy než vozy skupiny B. Vznikl prototyp, s nímž keňský jezdec Shekhar Mehta absolvoval trénink na Rallye Škoda. Poté vůz získal Václav Farka, který s ním úspěšně odjel několik sezon v rallycrossu. Když dosloužil, tak jej prodal na Slovensko, kde snad také pár let brouzdal závodními tratěmi. Druhý vůz, zcela shodný, si postavil Miroslav Šefr, rovněž pro rallycross, a to i evropský. Jako první český jezdec s ním získal historické čtyři body v mistrovství Evropy.

Evoluční verze S se od klasické 130 LR lišila upravenou karoserií, především rozšířenými laminátovými blatníky, nárazníky vcelku se spoilerem, víkem motorového prostoru se spoilerem a zabudovaným chladičem oleje. Víko zavazadlového prostoru mělo otvor pro odvod horkého vzduchu od chladiče.

Také se uvažovalo o přeplňovaném motoru kvůli zvýšení konkurenceschopnosti. Sezonu 1986 bohužel poznamenalo několik tragických havárií, a tak mezinárodní sportovní federace FIA nejenže nevypsala pro další rok skupinu S, ale zakázala také starty speciálů skupiny B. Tím skončila slavná éra vozů Škoda s motorem vzadu a pohonem zadních kol.

Druhý vůz si postavil Miroslav Šefr ze Železného Brodu, a tak je jasné, že současné „evo“ nemohlo vzniknout nikde jinde než právě tam. Když byl Šefr na vrcholu slávy, bylo Petru Daníčkovi pětadvacet let a každou chvilku trávil v dílně. Tajně snil, že jednou bude jako Šefr. Doba se mezitím změnila, jezdit rallye nebo rallycross vyžaduje spoustu peněz, a tak si postavil aspoň takové auto, s jakým jeho velký vzor sklízel největší úspěchy.

Nápad se v jeho hlavě zrodil před sedmi lety a po třech letech byla na světě soutěžní verze odpovídající takřka do nejmenšího detailu originálu, včetně zbarvení. Premiéru si odbyl na Rallye Bohemia 2009, kdy mohl vůz ještě použít převozní značky. Pak však vyvstal problém. Soutěžní automobil s ochranným rámem musí používat pouze tzv. značky „R“, nikoliv běžné SPZ ani žádné jiné. Od té doby Petr Daníček usiluje o přidělení „erka“, aby mohl jezdit aspoň tzv. demonstrační jízdy. 

Nahoru

Komentáře