Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace

ClassicAuto Motor a Sport Classic

Chci inzerovat
Vydáváme
magazíny

GM-X Stiletto: Automobilové sny o létání


13.03.2015

Automobilový design byl vždy ovlivňován mnoha jinými odvětvími. V šedesátých letech si v Americe vysnili auto, které se ze všeho nejvíc snažilo být letadlem.

V padesátých a šedesátých letech byli američtí návrháři aut - a ti od General Motors zvláště, přímo posedlí navrhováním prototypů inspirovaných letadly. Pod vedením šéfdesignéra Harleyho Earla a jeho kolegy Billa Mitchella produkovala firma nespočet konceptů, které svým designem napodobovaly vzhled tryskových letounů či dokonce raket. Posedlost to byla vskutku nesmírná, ze stejné doby totiž pocházejí i poněkud méně povedené koncepty jako byl například vůz Firebird, který měl dokonce křídla a letadlové ocasní plochy. Naštěstí pro společnost GM měl neúspěch Firebirdu na její další výplody pozitivní vliv. Své nadšení ze spojení leteckého a automobilového designu poněkud zkrotila a tak vznikla celá řada velmi úspěšných modelů, jejichž vzhled ovlivňoval evropské výrobce ještě v šedesátých letech.

Vůz Stiletto byl poprvé představen na Světové výstavě 1964-1965 a vyznačoval se velmi stylovou aerodynamickou střechou, vyhlazeným povrchem a ostrými hranami na podlouhlé karoserii. Zašpičatělý čelní kužel prozrazoval, že období inspirace tryskáči a raketami ještě zcela neskončilo, nicméně některé tvarové úpravy tohoto vozu i tak vzbuzovaly obdiv. Relativní umírněnost zevnějšku vozu si designéři dokonale vynahradili v jeho interiéru - vnitřek auta byl zcela zasvěcený aviatice. Důkazem budiž na 31 světelných indikatorů a 29 páčkových přepínačů, které se rozprostíraly na stropě a palubní desce. A to ani nezmiňujeme "kormidlo"...

Také se zde objevilo několik inovativních nápadů. Koncept byl vybaven automatickou klimatizací, ultrasonickými senzory pro indikaci překážek, zadními kamerami a třícestným reproduktorem pro komunikaci uvnitř i vně vozu. Ta druhá možnost zřejmě měla sloužit řidiči k vyjádření názoru na řidičské umění ostatních motoristů. Jednu podstatnou věc ale vozidlo přece jen postrádalo - byly to dveře.  Díky tomu úžasnému jednodílnému čelnímu sklu totiž vůbec nepřipadaly v úvahu, a výsledkem bylo, že se řidič do vozu musel vsoukat zadním okénkem. I přes tento drobný handicap byl, podle toho co se říká, koncept Stilleta velmi dobře přijímán. Dokonce tak dobře, že o pět let později model společnost GM opět vytáhla na světlo boží z temnoty svých garáží, provedla menší úpravu přední části vozu a přejmenovala vůz na Pontiac Cirrus. 

 

Nahoru

Komentáře